My crash in Liberec – Pocity Libora Podmola
Tak abych sem nedal jen suše video tak zapolemizuju nad tím co nám tak honí v hlavě těsně před jízdou, během jízdy, a po jízdě….
1.Pár posledních minut před jízdou ,je to zvláštní ,ale ničím nenapodobitelný pocit, opakuješ si triky,jak v hlavě tak i nahlas, si trochu nervozní, dbáš na všechny maličkosti (kdy se dojít na záchod, jak pít, jak máš doplý kalhoty, 3x aspoň zkontrolovat jestli ty brejle jsou čistý…přečíst si trik list tak 50x i když si jízdu pamatujete, ale zrovna ,když si je opakujete tak vám ten 8 trik ne a ne naskočit…tak znova přečíst…), uklidňuju se, věřím si, projedu si rituály, obleču rukavice, helmu ,čapnu motorku a jdu čekat do brány…Jsem asi trochu nervozní, asi trochu obavy, že to člověk může pos… ale je to hodně silný pocit…ale věřím si, to je ten nejsilnější pocit.
část 2. vypustí mě z brány, mrknu na diváky , protáhnu motorku, všechno ze mě padá, nasaju atmosféru, zasoustředím se a vyrážím na rampu…dál je ze mě robot co jezdí do kola a dělá triky, nic moc nevim
část 3. si rozdělíme na
A) dojedete adrenalin vám lítá v žilách ,srdce buší , máte chuť křičet ,zahodíte motorku, zdravíte diváky, je to fakt upřímný pocit euforie… máte chuť sežrat láskou celý svět….a čekáte co vám řeknou rozhodčí…tep pomalu klesá ,ale dobrou náladu a energii vám už nikdo ten večer neveme
B) nedojedete a pleštíte sebou… ležíte na zemi, vyražený dech, necítíte první vteřiny půl těla po tom nárazu…chrčíte hhhhhhhhh, adrenalin vám stejně jako u varianty A) lítá v těle (díky němu necítíme bolest), pomalu se k vám sbíhají lidi a ptají se Libor Libor OK? OK? (řeknete si fuck asi kdybych byl ok tak tu neležim na zemi a nechrčím) pomalu se mi vrací dech a já ze sebe vykřiknu dejte mi 10 sekund klidek! (fakt se nedá mluvit ,když nemáte dech…vždycky ze strachem vzpomínám na moje začátky v motokrosu ,když sem sebou pleštil, já tam ležel v bolestech a bez dechu a přiběh nějakej dobrák a „mrdnul“ mi jednu do zad…) No nic po 15-20 vteřinách se mi vrací cit do těla , zkouším hýbat končetinama a zjišťuju ,že jsem pohybu schopny…taková malá euforie jako u varianty A):)… díky adrenalinu, stresu a bouchanci do hlavy si nic moc neuvědomujete…tak zamáváte lidem, zjišťujete ,že vás to začíná hrozně mrzet a odcházíte do Hospital roomu…tam vám to dochází víc a víc a začínáte se proklínat, nemít rád, nazývat různými nepěknými názvy…
Bohužel tenhle blbý pocit v člověku přetrvává dýl ,než ten pocit euforie z vítezství…
Tyhle pocity od začátku do konce,jsou taková jízda, že bych je přál vám všem zažít.
(No jak koukám zase sem se nechal přitom psaní unést… tak sorry jestli sem někoho znudil…
