Foto: Moje klouzání na AmaterCupu v Sosnové

Bylo to takové symbolické. Trať v Sosnové, nedaleko od České Lípy, znám již hodně dlouho. Mám na ní jen ty nejlepší vzpomínky. Vždyť to byla první trať, na kterou mě můj táta vzal jako malého caparta, když mě učil jezdit na motokáře. Je to také trať, kde jsem v roce 1994 získal svůj první titul mistra republiky a zažil ty nejkrásnější momenty mého mládí. Pak jsme se rozhodli jít cestou formulových vozů a to mě tak nějako provázelo až po zbytek kariéry. Když jsme v roce 2007 končili s aktivní vrchařskou kariérou, věděl jsem s narůstající dobou, že mě prostě kousek chybí. Je fakt, že jsem neustále během roku měl možnost testovat různá auta a jezdil stejně, ale hledal jsem nějakou další motivaci se vrátit „pořádně“ za volant. Uchvátil mě drift. Jako všechno to má své pro a proti. Jde sice převážně o show, ale hlavně o čistou radost z jízdy, o hraní si s limity vozu i se svými vlastními.

S tátou, bez kterého si nedokážu svojí „kariéru“ vůbec představit, jsme pořídili krásné BMW e30 z roku 1986. Ano je to to auto co jsem chtěl už jako malý chlapec. Ano to autu s kterým jezdil Johny Cecotto nebo Patrick Snijers. Auto určitě není driftový speciál a do verze M3 jí také dost chybí, ale je to prostě ten model. Absence ručky, posilovače řízení a podobných vychytávek nutí jezdce volit určitý kompromis. Vůbec jsem si nekladl žádné ambice, ale chtěl jsem prostě jezdit, když budu mít chuť a čas. Postupně jsme začali nabírat rozumy, jak o technice, tak vůbec o všem kolem driftu. Je jasné, že jsme s GripTV objezdili dva roky s Czech Drift Series a také lecos okoukali. Nicméně první ježdění bylo krušné. Po prvních 20ti minutách jsem chtěl jít na Autoklub vrátit licenci, zavřít GripTV a otevřít si hodinářství! Nicméně právě to mě vždy bavilo na motorismu, učit se nové věci, zjišťovat jak co funguje. Můžu vám říct, že je to velký rozdíl oproti formulím.

Teď v sobotu jsme využili pozvání kluků z Amater Cupu, kteří pořádají závody pro ty, které baví právě zmiňované pocity z jízdy, stejně jako mě. Posilnili jsme se perfektně připravenou snídaní a vyrazili na trať. A já se zase cejtil jako ten malý kluk, který ždímá svojí motokáru po autodromu – šťastný! Točil jsem se už míň a pomalu ale jistě si začínáme s „třícou“ rozumět.

Ono to půjde… 😉

Pokračování příště

velké díky Michaele Sacherové za podporu, rady a v neposlední řadě za pěkné fotečky.