Cesta mezi tři moře Izraele – dolítáno
Jeruzalém je, co do rozlohy a počtu obyvatel, největší město Izraele. Ve skutečnosti je to stejná špinavá díra jako většina měst tady kolem. Při vjezdu do města to na mně působilo jako když pustíte na dopravní hřiště děcka z ústavu, samé troubení a tlačenice, přitom je to vepředu samej semafor.
Když už se nám podařilo procedit se městem, zaparkovat a vykopat se z auta, šli jsme si projít Jeruzalém. Hned u vchodu nás čekalo další prohledávání a prošacovávání, ani nožík sebou nepronesete přes tyto neskutečně promakané detektory. Na to velmi rychle přišel Richard, který si omylem zapomněl Švýcaráka v batohu. Za blbost se platí a ač se jednalo o drahý nožík, tak mu byl zabaven. Hned po tomto incidentu jsme se ocitli na nádvoří u Zdi Nářků, kde je rozděleno místo pro ženy a muže, tady jsme se svorně rozdělili a cestou ke Zdi jsme potkali partičku ČR turistů, kteří si Izrael projížděli autem. Ti nám poradili další místa na okouknutí a hlavně šopovací uličky starého tržiště. Po celodenní tůře jsme se vraceli domu, kde na nás čekala druhá část expedice. Ta se v deštivém počasí vydala vstříc dalším kilometrům.
Izrael je zrádný co se počasí týče, když začne pršet cesty se mění a tam kde je jen vyschlé koryto je během pár minut řeka. Saar a Offer toto velmi dobře znají a když se po hodinovém brodění zastavili na osušení pod mostem, stavěli čtyřkolky po směru vody. A jak se ukázalo byla to dobrá volba, během deseti minut se korytem řinula řeka. Všechny čtyřkolky se zachránily a kluci se stáčeli směr Shkediho ubytování. U večeře plánujeme poslední dny ježdění, další den nás čeká 250 km přesun z části poušť, silnice, lesy a kamenité cesty. Nikdo z nás se na tento přesun netěšil, všichni jsme se modlili aby druhý den nepršelo a taky se tak stalo. Okolo jedné v noci přestalo pršet, což značilo tomu že se ukáže i punťa. Po cestě potkáváme volně pasoucí se velbloudy, pak i bohužel nějaké ty komerční atrakce. Po prvním dotankování a zdolání 120 km se naše kolona zastavuje u místa zvaném Pudr, kde dobíjíme baterky a blbneme v pudrovitém písku, jen je škoda že den před tím pršelo a pudřík nestříkal všude kolem kol tak jak tomu bylo v prvním dni.
Rabín, kaskadér a Gumídek:
Po 250 km jsme odvaření, ale nikomu nedochází humor, což napovídá náš nadpis. Tady ty tři slova vznikly jako přezdívky jednotlivých jezdců. Zbití, ale plní elánu plánujeme poslední den ježdění a tím byl výlet k moři. Místní duny byly jenom naše, v týdnu jsou pláže volné a hlavně neopomínejte to, že ač je tu pro Evropany teplo pro Izraelce je zde zimní období.
Pláže už máme plné zuby, sůl nám zalézá už i pod nehty, jedeme dál. I když jsme během plážového dne najeli jen 130 km, dá se zapsat mezi ty nejextrémnější, které jsme v Izraeli zažili. Cesta k pláži byla čistě kamenito/kopcovitá.
Sesumírování:
No a je to, celá expedice je za námi do cíle z deseti strojů bohužel dojelo jen 7. Nejsilnější zástupci značky Can Am podlehli jezdeckým chybám, načež dva stroje prošly šmelcovacími procesy. Zástupci od Yamahy si odnesly škrábance na ráfku a na prachovce. Největší problémy se očekávaly s Goesama, ale toto očekávání se nanaplnilo, byť byl v závěru problém s tlumičem tyto mašiny makaly nad očekávání. Oba dva stroje fungovaly nejen jako záchranné vozidla, vyprošťovací technika ale také jako hromadná doprava. Honda je Honda na té není co pokazit, pakliže jí nepustíte z kopce v saltech. Poslední značkový zástupce byla Suzuki, u které se pouze lepily gumy, což zapříčinilo absolutní sjetí pneumatik.
- Celkově jsme najezdili cca 1 400 km
Ještě před odletem balíme čtyřkolky do kontejneru to nám zabralo 2 a půl hodiny.
Sponzoři akce:
www.atv-goes.cz, Quadmania.cz, GripTV, časopos Quad, Big Shock, Drift kamery, Adventuremenu, Mogul oleje, Oneal.cz, Gearne, Bezpecne-na-motorce.cz, Quad Club, MSR, SportGroupCZ, Ogio…
- Zdroj: www.quadmania.cz
