Deníček Kamila Holána z Manu – První ochutnávka Mountain Course.

Včera jsem se konečně dočkal a mohl se pustit do prvního měřeného tréninku na Manx GP. Motorky jsme měli obě připravený podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Sobotní zrušení tréninků nás mrzelo, ale my jsme využili alespoň nedělního testování na motdromu v Jurby. I když motodrom je pro tenhle okruh dost nadnešený slovo. Trať je tu hrbolatá stejně jako na normálních cestách a sem tam najdete náznak obrubníků. Jinak si každý jezdí, jak chce.

Po prvním poněkud rozpačitým seznamování se s tratí a s novou (Koviho) motorkou, jsem nevěděl, co dřív. Jako když byste chtěli odrecitovat milostnou báseň na prvním rande, ale u toho by vám za hlavou pustili kombajn. Každopádně byla motorka dost neklidná, a tak jsme tam otočili pár šroubkama. Při druhý jízdě už to bylo lepší, a tak jsme se do toho nechtěli dál moc vrtat s tím, že nám víc prozradí první skutečná kola při kvalifikacích. Skočil jsem potom ještě na sporta, kterej je po Hořicích v dobrý formě. Na tom jsem byl hned ve svý kůži a tak jsem se trochu pohonil s místníma divočákama. Hned jak jsme dojeli, začalo pršet, takže jsme sbalili a jeli se nacpat rybou do Peelu.
Včera měli kluci dopoledne přece jen ještě nějakou práci na obou motorkách, protože jsme je museli protáhnout současně technickou, aby nám udělali z Koviho náhradního bajku takzvanej T Bike. Jako na tréninky.

Hotovo, uděláno, čekáme na signál. A co se asi tak mohlo stát s počasím? No jasně, do docela hezky vyhlížejícího dne se přitáhly mraky až se začalo stmívat. No nic, na tohle tady jsme už přece zvyklí. Hlavně aby bylo v horách vidět a mohl se tak trénink odjet v pohodě. Postáváme nervózně na pitlane a zdravíme se s různejma známejma obličejema. Zjišťujeme, že se nám někde v časoprostoru ztratil principál, ale to jsou ještě povolený ztráty. Vlastně je to poprvé, kdy nám někdo zmizel z naší mateřské školky. Ostatní kluci jsou se mnou a ruku k dílu přidal i Sam Bowers. Nejmladší zástupce naší Manxské rodiny.

Nervozní jsme všichni už jako psi, když konečně přichází start. První kolo jedu dost opatrně, přesto se snažím se nejen kochat, ale taky trochu topit. Naneštěstí pčijdou brzy žlutý vlajky, který nevěští nic dobrýho. Žádnou odstavenou motorku nebo pád však před Glen Helen nevidím, tak se jede dál. Fouká strašnej vítr až mi to mlátí s motorkou, ale snažím se držet, jak můžu. První skoky dávám v klidu, ale motorka přece jen poskakuje trochu divoce. Navíc jsme asi přecenili převody a nebo to je tím větrem, každopádně nevytočím šestku úplně ideálně. No nic, je to přece jen první seznámení.

Během druhýho kola navíc začalo pršet, tak už nemělo cenu blbnout. Po skončení jsme se dozvěděli, že na trati bylo během prvního tréninku celkem asi osm různých incidentů, tak jsem byl rád, že vše je aspoň u nás v pohodě. Nikdo by neměl mít žádný vážný zranění, což nás taky těší.
Za chvíli vyrážíme na další trénink, do kterýho jsme udělali na náhradní motorce ještě pár změn, ale moc na pilu tlačit nechci. Ještě je brzy, musím se zklidnit. Snad to půjde 🙂

Foto: PitLane Photography, Manxman Photos

uveřejněno ze zdroje Milan Kubín www.czechroadracing.cz