Test Dacia Duster 1.6 16V 4×4 (2011): V terénu ještě schopnější, než se zdá (video)

Když jsem se dozvěděl, že na novou Dacii Duster se čeká i půl roku, upřímně mě to překvapilo. Že se dlouho čeká na škodovku se ví, ale na Dacii… Zkusil jsem tedy zjistit, proč to tak je.

Zapůjčili jsme si v Auto ESA benzínovou verzi s motorem 1,6 a výkonem 77 kW a rokem výroby 2011, tedy ještě před faceliftem, který přinesl několik nových prvků výbavy (například navigaci a nový modernější vzhled přístrojové desky) a také nový motor 1,2 TCe s výkonem 92 kW. Testovaný exemplář měl samozřejmě pohon 4×4.

Ve městě se auto necítí úplně ve svém živlu. Sice dobře a s přehledem přejíždí zpomalovací prahy, kostky ho vůbec nerozhodí, když je potřeba vyjet na obrubník, není to žádný problém. Navíc máte skvělý přehled o dění okolo sebe, protože sedíte opravdu vysoko. Ale v interiéru už začne občas něco drnčet, díky zkráceným prvním dvěma rychlostem (v terénu nahrazují redukci) neustále řadíte a spotřeba roste do závratných výšin. Časem sice zjistíte, že se můžete klidně rozjíždět na dvojku a ušetřit si jedno přeřazení, ale ani to není velká záchrana. Když jsem u toho řazení – je nečekaně přesné. Stále to není ta „německá“ přesnost, ale řadí se příjemně, řekl bych že lépe, než v Renaultech té doby.

Tak ve městě nic moc. Vyjedete mimo město. Na dálnici. Tady zjistíte, že máte šest rychlostí, ale na nejvyšší auto točí více než 3500 otáček při 130 km/h. Dálniční křižník to tedy také nebude. Na okreskách je už ale situace jiná, auto i s tímto motorem celkem příjemně táhne na čtvrtý převodový stupeň, který vám umožní bezpečné předjetí. Vše se vlastně najednou uklidní a vy vidíte, že se auto dostává do svého živlu.

Pak sjedete ze silnice na polní cestu, nebo ještě lépe – do pole. Upřímně – kdyby takovou „terénní vložku“ dělali prodejci při předváděcích jízdách, tak se na nové auto čeká rok. Ze začátku jsem s sebou bral Ladu Nivu s navijákem. Časem jsem zjistil, že to je absolutně zbytečné. Kde Niva dře diferenciálem, má Duster ještě trochu místa (i když má o 1 cm nižší světlou výšku). Lesní cesty zvládá snad lépe, než jízdu ve městě, na rozbahněné polní cestě zapnete pevný pohon 4×4 a prostě jedete, bahno nebahno, kámen nekámen. Auto bylo obuto na silničních pneumatikách a i tak vše zvládalo s přehledem.

Jasně, interiér vypadá historicky. Rádio vypadá jak nějaký nejlevnější afermaket. Ale hraje výborně. Anténa je asi metr dlouhý kus drátu. Ale příjem má skvělý. Roletka v kufru je kus látky, který si musíte ručně nastavit, kde ho chcete mít, nikam se nenavíjí. A ani to není problém, prostě tam jen při stažení přebývá kus látky. Kufr je ale dobře přístupný i bez stažení této plachty, takže to stejně nebudete moc často využívat. Vadit vám může klakson na levé páčce místo na volantu a celkově málo „bytelný“ dojem, viz třeba plechový zvuk při zamknutí dveří. Tady je to „levné auto z Rumunska“ prostě znát.

Závěr? Tohle auto v terénu prostě umí. Dostanete se tam, kam si už ani netroufáte. Ale Duster to zvládne. S náhonem jen na přední kola vám stále zůstává skvělá světlá výška, s náhodem na všechny čtyři ale máte jistotu, že nezapadnete. Na druhou stranu, pokud zapadnete, bude to už takový terén, že vám jen tak někdo nepomůže…

Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti Auto ESA. Stránku s nabídkou testovaného Dustera naleznete zde. Všechny Dustery, které má společnost Auto ESA v nabídce, si můžete prohlédnout zde.

Autor článku a fotek: Tomáš Devera