Cesta na start Africa Eco Race 2020: Jak se jezdí s upraveným Kodiaqem po běžných silnicích?

Je mrazivé ráno 2. ledna 2020 a já čekám se svými zavazadly na čerpací stanici v pražských Nových Butovicích na to, až se z mlhy vynoří tým Lukáše Kvapila, se kterým mám na oné benzínce sraz. Pár minut po osmé hodině vidím přijíždět upravenou Škodu Kodiaq 2.0 TSI 4×4 DSG a doprovodné vozidlo, kterým je Fiat Ducato s obytnou vestavbou od české společnosti KRS.

Šedivá škodovka dostala pro tuto cestu o čtyři centimetry zvýšený podvozek, terénní pneumatiky, střešní zahrádku s expedičním vybavením a přídavnou LED rampu. O kvalitní vybavení a jeho montáž se Lukášovi postarala firma Delta4x4. A samozřejmě nesmí chybět polep sponzora Lukáše Kvapila, kterým je Mototechna. Jinak se ovšem jedná o sériový Kodiaq, který má pod kapotou dvoulitrový benzínový čtyřválec o výkonu 140 kW a točivém momentu 320 Nm. Automobilka uvádí u této motorizace zrychlení z 0 na 100 km/hod za 7,7 sekundy a maximální rychlost 210 km/hod. To jsou ale samozřejmě hodnoty, kterých tento Kodiaq dosahuje bez terénních úprav. O přenos na všechna čtyři kola se stará sedmistupňová automatická převodovka DSG a spojka Haldex.

Po seznámení se zbytkem Lukášova týmu a naložení mých věcí se dozvídám radostnou zprávu, že Kodiaq ke Středozemnímu moři budu řídit já. Ihned po nasednutí mě jako automobilového novináře překvapí zajímavě navolená výbava. Upravený Kodiaq Lukáše Kvapila má například prémiový audiosystém, vyhřívané čelní sklo a volant, ale nemá adaptivní tempomat či digitální kokpit. Řídil jsem mnoho Kodiaqů, ale vždy se jednalo o novinářské vozy mladoboleslavské automobilky, které měly ve výbavě vše co šlo, takže poprvé vidím Kodiaq s menším displejem multimediálního systému a zjišťuji, že je vlastně lepší než ten úplně nejdražší. Má totiž otočný ovladač pro hlasitost rádia a také pro oddálení/přiblížení navigace a ještě k tomu dotykové předvolby po stranách displeje. A nechybí žádná podstatná funkce – levnější multimediální systém má navigaci i podporuje Apple CarPlay a Android Auto. Ano, já vím, u upraveného auta do terénu je tohle naprosto nepodstatné, ale zmínit jsem to zkrátka musel. Profesní deformace.

S ujetými prvními kilometry po plzeňské dálnici směr Rozvadov zjišťuji, že přes všechny úpravy a vybavení na střeše jede Kodiaq tachometrových 130 km/hod naprosto v pohodě. Jasně, terénní pneumatiky způsobují mírné vibrace do volantu a zahrádka na střeše dělá trochu bordel, ale všechno to jsou věci, kterých si začnete všímat až ve chvíli, kdy se na ně začnete soustředit. Za normálních okolností si ničeho nevšimnete.

Naše první cesta je dlouhá přes 1 100 kilometrů, vede přes Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálii a Francii. Míříme totiž do města Menton na Azurovém pobřeží, kde pořadatelé Africa Eco Race mají připravenou plochu, kde je možné dopřipravit závodní vozy a také se tam konají technické přejímky. Slavnostní start se pak koná 4. ledna 2020 večer o ve zhruba 20 kilometrů vzdáleném Monaku.

Od Mentonu nás aktuálně dělí 950 kilometrů, protože stojíme na čerpací stanici MOL na česko-německé hranici. Čerpáme zde plnou nádrž do Kodiaqu i do doprovodného Fiatu. Doléváme také nemrznoucí směs do ostřikovačů, protože v Kodiaqu není ani trocha a sklo je na usmrkané silnici špinavé během chvíle. Ještě před natankováním jsme museli odstranit také jednu vtipnou závadu na Kodiaqu. Logo Africa Eco Race je na autě nalepeno přesně v místě víčka nádrže, takže jsme se nemohli dostat do nádrže. Naštěstí Lukáš naší „závadu“ za použití nože během pár vteřin odstraňuje. Otvírat víčko nádrže Kodiaqa budeme ještě několikrát. Má totiž pouze 60litrovou nádrž a spotřeba upraveného vozu je na dálnici přes 12 litrů na 100 kilometrů. A navíc si v zahraničí netroufneme jet až na rezervu, protože pumpa zdaleka není na každém rohu jako u nás, takže ve chvíli, kdy dojezd ukazuje pod 180 kilometrů, tak vyhlížíme čerpací stanici.

Při cestě přes Švýcarsko, kde není celou dobu dálnice, mám konečně možnost otestovat Škodu Kodiaq také na okreskách. Mladoboleslavské SUV je i po zvýšení podvozku a s nákladem na střeše velmi stabilní a jede opravdu jistě. Největším omezením jsou tak terénní pneumatiky, které na mokrém asfaltu přece jen trochu kloužou. Zdá se mi také, že auto o něco hůře na silnici brzdí, než sériový Kodiaq. Běžným tempem lze ale jet Kodiaqem po okresce naprosto v pohodě. Po setmění mám také možnost vyzkoušet přídavné LED světlo, které je ukryté ve spodní části předního nárazníku. Svítí opravdu skvěle! Rozhodně mnohem lépe než dálková světla. Pouze by mi přišlo šikovnější, když by se přídavné LED světlo aktivovalo společně s dálkovými světly páčkou vlevo pod volantem a nikoliv speciálním čudlíkem, který je utopený hodně dole pod volantem a navíc v přihrádce.

Do francouzského Mentonu nakonec dorážíme pár minut po jedné hodině v noci. Jen pár minut po nás přijíždí celý konvoj týmu Tomáše Tomečka, který po ose přiváží nejen se svým závodním kamionem, ale i s dalšími několika Tatry, které na Africa Eco Race slouží jako vyprošťovací. Vidět přijízdět tolik obřích Tater je impozantní pohled a vzbuzuje ve mně hrdost. I přesto, že jsem naprosto unavený po cestě, tak se jdeme s Tomášem Tomečkem a jeho týmem vítat a obdivovat jeho Tatry. Pak už zbývá jen vytáhnout výklopný stan z našeho Ducata, abychom se v něm všichni v pohodlí vyspali a jít spát. Spánku nebude mnoho, protože chceme vidět východ slunce a pořídit hezké fotky.