Dvojtest Hondy Civic e:HEV Sport a Advance (2026)

Honda Civic nikdy nepatřila mezi nejčastější volby českých motoristů. Zatímco většina zákazníků míří k osvědčeným jménům jako Škoda Octavia, Volkswagen Golf nebo Toyota Corolla.

Civic si jde už tradičně vlastní cestou. Během dvou po sobě jdoucích týdnů jsem měl možnost vyzkoušet dvě výbavy aktuální generace – Sport a lépe vybavenou Advance. A musím říct, že po jejich vrácení jsem si pokládal jednoduchou otázku: proč se o tomhle autě víc nemluví?

Současná generace Hondy Civic působí mnohem dospěleji než její předchůdci. Pryč jsou výrazné designové experimenty a ostré tvary. Honda vsadila na elegantnější a umírněnější vzhled, který podle mého názoru stárne mnohem lépe.

Možná není tak extravagantní jako některé konkurenční modely, ale právě v tom je její síla. Civic nepůsobí prvoplánově a ani po týdnu za volantem se na něj nepřestanete rádi ohlížet.

Přestože oba testované vozy sdílely stejnou techniku, výbava Advance dokázala zaujmout o něco více. Své udělalo kožené čalounění, panoramatická prosklená střecha, prémiové audio Bose nebo adaptivní světlomety, které výrazně zvyšují komfort při každodenním používání.

Honda si dlouhodobě zakládá na ergonomii a Civic není výjimkou. Po usednutí za volant máte pocit, že vše je přesně tam, kde má být. Oceňuji zejména klasická fyzická tlačítka pro ovládání klimatizace, která dnes bohužel z mnoha nových aut mizí.

Interiér navíc působí kvalitním dojmem. Nic v zásadě nevrže, nic nepůsobí lacině a celkové zpracování je na velmi vysoké úrovni. Přestože Civic nepatří mezi největší vozy své třídy, ani během běžného provozu jsem neměl pocit, že by mu výrazněji chyběl prostor.

Jedinou oblastí, kde je znát určitý odstup od konkurence, je infotainment. Nejde o vyloženě špatný systém, ale grafika displeje už dnes nepůsobí příliš moderně a reakce systému by mohly být rychlejší. V době, kdy některé automobilky přebírají inspiraci ze světa chytrých telefonů, působí řešení Hondy o něco konzervativněji.

Oba testované vozy poháněl hybridní systém e:HEV kombinující dvoulitrový benzinový motor s elektromotorem. Výkon 184 koní zajišťuje dostatek dynamiky pro každodenní provoz a zároveň velmi příznivou spotřebu.

Na papíře možná nejde o techniku, která by budila emoce, ale v praxi funguje výborně. Přechody mezi jednotlivými režimy jsou plynulé a většinu času auto působí velmi kultivovaně.

Pokud mě na Civicu něco bavilo nejvíc, byly to jeho jízdní vlastnosti.

Dnes už není samozřejmostí, že běžný rodinný hatchback dokáže řidiče skutečně bavit. Honda to ale stále umí. Řízení působí přirozeně, podvozek je jistý a auto reaguje velmi ochotně na pokyny řidiče.

Přestože Civic rozhodně není sportovní model v pravém slova smyslu, na okresních silnicích dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Auto působí lehce, čitelně a sebejistě. Přesně tak, jak by podle mě měl dobře naladěný hatchback fungovat.

Zároveň si zachovává dostatek komfortu pro každodenní cestování. Ani po delších trasách jsem neměl pocit, že by Honda obětovala pohodlí ve prospěch sportovnějšího charakteru.

Velmi příjemným překvapením byla také spotřeba. Během testu jsem se pohyboval v průměru kolem 5,4 litru na 100 kilometrů.

Na klidnějších okresních trasách přitom nebyl problém dostat se i ke třem litrům na 100 kilometrů, což je vzhledem k výkonu a velikosti vozu opravdu výborná hodnota.

Právě kombinace dynamiky a nízké spotřeby je jedním z hlavních důvodů, proč mi hybridní pohon Hondy dává takový smysl.

Pokud bych si měl vybrat jednu z testovaných verzí, sáhl bych po výbavě Advance.

Ne proto, že by Sportu něco zásadního chybělo. Už základ nabídne stejné jízdní vlastnosti i stejný pohon. Advance ale přidává prvky, které člověk ocení každý den. Adaptivní světlomety, kvalitní audio Bose, kožené čalounění nebo prosklená střecha posouvají celkový dojem z auta zase o kus dál.

Pokud rozpočet dovolí, právě Advance bych považoval za ideální volbu.

Honda Civic je podle mě jedním z nejlepších aut ve své třídě. Nabízí skvěle fungující hybridní pohon, výborné jízdní vlastnosti, nízkou spotřebu a kvalitně zpracovaný interiér.

Ano, infotainment by si zasloužil modernizaci. Upřímně řečeno je to ale jedna z mála věcí, kterou bych autu vytkl.

Po dvou týdnech strávených za volantem obou verzí jsem hledal důvod, proč Civic na českých silnicích nepotkávám častěji. A moc jsem jich nenašel. Pokud dnes vybíráte hybridní hatchback nižší střední třídy, byla by chyba nechat Hondu Civic bez povšimnutí. Je to jedno z těch aut, která si zaslouží mnohem větší pozornost, než jaké se jim aktuálně dostává.