Jindřiška Žáková: co-driver na profesionální úrovni

Šestadvacetiletá půvabná navigátorka Jindřiška Žáková, původem z jihočeského Pištína, poprvé usedla na horké sedadlo v sezóně 2012 po boku Jirky Sojky. Nejvíce se však proslavila jako navigátorka Martina Vlčka, se kterým strávila uspěšné 4 sezóny. Tato spolupráce ale na konci minulé sezóny k překvapení mnoha skončila a Jindra se rozhodla své působení v rally omezit. Nicméně přišla velmi zajímavá nabídka od Míry Caise, která se nedala odmítnout.

Pamatuješ si ještě na svůj první závod?

Je to sice už docela dávno, ale na první závod se nedá zapomenout. Do dnes si vybavuji, jak jsem byla ze všeho vykulená 😀 Před samotným startem jsem volala s rodiči a říkala jim, že zavolám, až dojedeme do cíle. Netrvalo to snad ani hodinu a už jsem volala znovu, s tím, že jsme skončili. Mamka se s údivem ptala „A to už jste jako v cíli?“, ale odpověď byla asi trochu jiná, než čekala – „Ne, to jsme jako ve stromě. Ale neboj, za 14 dní to zkusíme znovu“. Jelikož jsme hned na první RZ mého prvního závodu zapíchli závodničku do stromu, tak jsem s výsledkem nebyla úplně spokojená 😀 A tolik se mi to zalíbilo, že jsem chtěla nějakou soutěž dokončit. Tenhle okamžik byl určitě rozhodující, zda mě to odradí nebo budu v pozici navigátora pokračovat. Jak jsem se rozhodla, je teď už jasné.

Od roku 2015 jsi jezdila pouze s Martinem Vlčkem, se kterým jsi vyzkoušela krásná auta. Jaké bylo podle tebe nejlepši?

Nejvíce jsem se zamilovala určitě do Fabie S2000. Ještě teď, když slyším její zvuk, tam mám husinu a strašně ráda bych se v ní někdy znovu svezla. Na druhou stranu, svezení ve WRC bylo jako z říše snů. Kdyby mi někdo v roce 2012 řekl, že odjedu několik závodů ve WRC, tak bych si klepala na čelo. Byla to neuvěřitelná zkušenost, na kterou budu určitě ráda vzpomínat, protože v něčem takovém se taky nesveze každý. Poté přišlo přesednutí do Fiesty R5, ve které se nyní cítím jako doma 😀 Možná to bude i tím, že v ní mám odjeto už 35 závodů, takže se jedná o mou srdeční záležitost. Je dost těžké vybrat to TOP auto.

Jak se ti s Vlčákem spolupracovalo?

S Martinem jsem strávila celkem čtyři sezóny a myslím, že se nám celkem dařilo. Spolupráce byla vždy bezproblémová a mě to bavilo. Díky němu jsem se dostala do mnoha krásných aut a mohla pracovat i sama na sobě.

V sezóně 2016 a 2017 jste spolu vyhráli mistrovský titul rallysprint série ve skupině P2+. Je tento úspěch zatím tvůj nejlepši v kariéře?

Je to samozřejmě úžasný úspěch, ale mnohem víc si asi cením několika výsledků na jednotlivých závodech. Jedním z nich je Rally Vsetín 2016, jelikož se jednalo o moje první absolutní vítězství. Dalším je letošní Winter Rally, kde jsem startovala společně s Jarkem Orsákem a podařilo se nám také vyhrát. Tento závod hodnotím jako zatím to nejtěžší, co jsem kdy jela. Byla to opravdová škola pro spolujezdce. Soutěž odstartovala v noci za hustého sněžení, kdy jsme jeli mezi velkými sněhovými bariérami stále do „bílé zdi“. Takové množství horizontů, jako bylo tam jsem ještě nikde neviděla. Pro představu, jen na 13km jsme napočítali 55 zapsaných horizontů. Přes erzety nám přecházeli obří losy a tak bych mohla pokračovat stále dál a dál. Zážitků jen z této soutěže je neuvěřitelné množství a dalo mi to zkušeností, jak nikde jinde. V neposlední řadě si moc cením výsledku na letošní Rallysprint Kopná, kde Erik dostal poprvé do rukou Fiestu R5 a výsledek ještě teď mnozí nechápou. Samozřejmě, že je spousta dalších, které bych mohla vyjmenovat, ale tyto ve mně zanechali největší dojem a moc ráda na ně vzpomínám.

Na konci loňské sezóny ale působení vedle Vlčáka skončilo. Proč?

Nebylo to úplně jednoduché rozhodnutí, ale nakonec jsem zjistila, že asi nejlepší. Závodů bylo totiž moc a volna málo. Sice jsem měla ideální práci, kde nebyl problém si i přes vyčerpanou dovolenou dny volna navíc naddělávat, ale všeho moc škodí. Stačí na to jednoduchá matematika. Když si někdo spočítá, kolik dní volna na takové množství závodů a testů je potřeba, tak je to strašné číslo. A naddělávat si každý měsíc třeba 16 hodin navíc, s tím, že na to máte např. jen 8 dní, postě nejde dělat do nekonečna. Na závody jsem jezdila unavená, dost často jsem nestíhala další věci a už jsem si to nedokázala užít, tak jako dřív. Postupně se z toho vytrácelo to kouzlo. Proto padlo rozhodnutí, že závodění omezím a svezu se jen na pár závodech, pokud přijde nějaká nabídka.

Poté ale přišla nabídka Míry Caise a tato práce se stala tvoji hlavní činností. Kdy prišla první nabídka, aby ses stala navigátorkou na profesionální úrovni?

S Mírou jsme se dohodli asi tři dny před koncem roku 2018, takže to pro mě byl takový opožděný vánoční dárek. Dohoda zahrnovala i to, že se přestěhuji do Zlína, abych byla k dispozici kdykoliv bude potřeba. A jelikož mám Zlínský kraj ráda, tak jsem ani nemusela váhat.

Byla to pro tebe nečekaná nabídka nebo jsi měla už nějaké náznaky?

Nabídka to byla hodně nečekaná a já nevěděla v prvním okamžiku, jak reagovat. Měla jsem pocit, že to musí být jen vtip, protože, kdo by chtěl za profesionálního spolujezdce ženu. Aspoň to jsem si vždy říkala, že já nikdy takovou nabídku, už jen z tohoto důvodu, dostat nemohu. Takže mě to dost zaskočilo. Určitě je to splněný sen každého spolujezdce.

Jak se na to tvářili v předchozím zaměstnání, když jsi jim oznámila, že z tebe bude profesionální co-driver?

V předchozím zaměstnání jsem byla přes 3 roky, a za tu dobu už všichni věděli, jak závody prožívám, a že bych pro víkend na rally udělala cokoliv. Asi pro ně bylo spíš těžko pochopitelné, že někdo může být na takové pozici vůbec zaměstnán, když jsem to do té doby měla jako zábavu. Ani se jim nedivím 😀 Každý měl naštěstí pro můj odchod pochopení a přáli mi jen to nejlepší.

V letošní sezóně startuješ po boku velké naděje českého motorsportu Erika Caise. Jaké máte v letošní sezóně plány?

V letošní sezoně máme v plánu odjet všechny podniky ERC které jsou vysány pro Juniory. To znamená, že Barumka by pro nás měla být závěrečným podnikem. Co bude dál se uvidí, ale věřím, že doma sedět nebudeme a tým pro nás nachystá zajímavý program.

Kromě zádovu na Kanárech, kde jste chyběli, jste odjeli závody na Azorech a v Lotyšsku. Jaký je rozdíl jet evropský závod a závod u nás?

Rozdíl je samozřejmě v časové náročnosti. Evropský závod spolkne celý týden času a harmonogram je opravdu nabitý. Všichni to mohou porovnat s naší Barumkou, kde toho má každý dost už po prvním dni seznamovaček. Pro nás je rozdíl mezi Barumkou a jinou zahraniční soutěží ERC však v tom, že prostředí naší soutěže je každému místnímu známé. Posádky už vědí, kde jsou různé zkratky pro rychlejší trénování atd. Obecně je proto vše jednodušší. My jsme na každé soutěži ERC letos poprvé a není to vůbec snadné. Orientovat se je mnohem náročnější. Například na Azorech jsem si připravila plán na trénování podle nějaké mapy a pak k mému překvapení jsme zjistili, že tam ve skutečnosti ani žádná cesta nevede. Takže přišla na řadu jiná mapa a hledání jiné cesty. Kolikrát je pro nás jako nováčky i hodně obtížné najít vůbec start erzet podle map, které pořadatel vydá 😀 Další věc jsou i jiná pravidla. S Erikem jsme registrováni v kategorii ERC3 Junior, kde je na každý závod omezen i počet pneumatik. Přichází tedy na řadu vymyšlení týmové strategie, abychom dané pneumatiky použili v co nejvhodnější dobu a zbytečně tím neztratili.

S Jarinem Orsákem jsi jela Valašku. Ukážete se společně i na dalších závodech našeho mistráku?

Netuším, jaké plány Jarek má, ale i o našem startu na Valašce bylo rozhodnuto na poslední chvilku. V případě, že by Jarek navrhnul další start, určitě nebudu váhat a strašně ráda se s ním znovu svezu.

Tvůj předposlední závod byl sprint na Kopné, kde jsi jela s Erikem. Poprvé v kariéře řídil čtyřkolku a hned od první erzety bylo jasné, že jeho tempo je neskutečné. V cíli to byla nakonec neskutečná druhá pozice v celkovém pořadí, 10 vteřin za Mírou Jakešem. Nebála ses trochu?

Pořád říkám, že kdybych se bála, tak si do toho auta nesednu. V tomto případě jsem byla naprosto v klidu, protože Erik mi nedal žádný důvod k tomu, abych se bála. Naopak jsem si celý závod maximálně užila a v cíli mi bylo líto, že už je konec. Byla radost v tom autě sedět a podílet se na takovém výsledku. Emoce u cílové rampy se nedají ani popsat.

Myslíš si, že v Erikovi roste velký talent?

Na takovou otázku, ať si udělá každý svůj názor. Já už ho mám 🙂

Minulý rok se oženil tvůj bratr. Ty zatím svatbu neplánuješ?

Mám pocit, že i kdybych chtěla něco takového plánovat, tak k tomu mi chybí jeden cekem podstatný článek 😀 Jsem strašně ráda, že můj mladší bráška žije normální život a dokazuje tak rodičům, že mají alespoň jedno normální dítě 😀