Test Toyota GR Supra 3.0: Prostě boží auto
Pokud patříte mezi skalní fanoušky Toyoty Supra A80, tak možná tento test po následující větě rovnou zavřete. Ale říct to musím. Šílenství kolem čtvrté generace Supry mě totálně minulo. Samozřejmě, že jsem věděl, že je to schopný japonský stroj a že z motoru 2JZ je možné poměrně snadno tahat neskutečně hodně koní. Já navíc nikdy moc nemusel jakékoliv úpravy, když nepočítám ty tovární. Takže mně vůbec nevadilo, že nová Supra přijede jako hotové auto a ještě bude sdílet techniku s BMW. Patřím mezi skupinu lidí, která Toyotě tleská, že se nebojí v dnešní době uvést na trh sportovní kupé. Toyota je mi celkově v posledních letech hodně sympatická. Dělá skvěle hybridy, které už nejsou designově zdaleka nudné, a pak prodává šílené věci jako Yaris GRMN nebo Lexus LC 500.
Nejnovější bláznivá věc v portfoliu Toyoty je za mě opravdu pohledné auto. Design Supry se vám možná nezalíbí na první pohled na fotce, ale vsadím se s vámi, že když si auto prohlédnete na živo a bude mít vaší oblíbenou barvu, tak si z něho sednete na zadek. Agresivní tvary a správné proporce je to, co se mi na nové sportovní Toyotě líbí vůbec nejvíce. Testované auto je navíc v mé oblíbené červené barvě. Automobilka jí říká Prominence a stojí 22 500 Kč. Dost málo na to, že z vás tato barva udělá hvězdu na každém místě kam přijedete. Mimochodem, v nabídce je jen šest barev a osobně bych kromě červené bral ještě výrazně žlutou, která je dokonce bez příplatku. Ostatní barvy (bílá, stříbrná, šedá a černá) mi k vyzývavému vzhledu Supry nejdou. Trnem v oku některým fanouškům staré Supry jsou falešné přívody vzduchu, kterých není zrovna málo. Automobilka se hájí tím, že jsou tam kvůli případnému tuningu, který k Supře patří. A mně osobně vůbec nevadí.
V době uvedení na trh měla Supra pouze třílitrový řadový šestiválec od BMW. Toyota si pro Supru z hlediska motoru nemohla zvolit lepšího partnera, protože řadové šestky v Mnichově vážně umí. Tento konkrétní motor v Toyotě Supra má 340 koní a 500 Nm. Nedávno do ceníku Supry přibyl další motor z německé dílny. Jedná se dvoulitrový čtyřválec nabízející 258 koní a 400 Nm. Jsem zvědav, jak bude Supra se čtyřválcem jezdit. Předpokládám, že skvěle, ale stejně bych sáhnul po šestiválci.
Ten má i testované auto. Zrychlení z 0 na 100 km/h zabere Toyotě s tímto motorem 4,3 sekundy a maximální rychlost je omezena na 250 km/h. Šestiválec spolupracuje s osmistupňovým hydroměničovým automatem ZF. Výkon je hnán pochopitelně na zadní kola. A veškerá technika je naprosto perfektní. Šestiválec má síly na rozdávání a bleskurychlé reakce na povely plynovým pedálem. Maximální točivý moment je dostupný už od 1 600 ot/min (do 4 500 ot/min), ale přesto je zábava motor točit a sáhnout si pro maximální výkon, který přichází od 5 000 ot/min (do 6 500 ot/min). Při ostré jízdě má motor krásný hutný zvuk. Jen je škoda, že výfuk nedělá větší show. On se ozývá velmi hezky, ale na můj vkus málo. Ale věřím, že tento problém vyřeší jeden telefonát k panu Akrapovičovi. Obrovskou pochvalu si zaslouží i převodovka, která řadí správně a neuvěřitelně rychle. Ať už ji necháte v automatickém režimu, či si řadíte pádly pod volantem.
Samotnou kapitolou je pak podvozek. Už dlouho jsem nejel v takto hravém autě. Podvozek auta drží jako přibitý, na okresce vydrží až neuvěřitelné tempo a jistotu neztrácí ani ve vysokých rychlostech na dálnici. A k tomu všemu je tu chuť Supry jezdit bokem. Prakticky furt a všude. Řidič se s tím musí naučit počítat a na mokru si dát pozor. Na druhou stranu jezdit bokem se Suprou je neuvěřitelně snadné, protože se jedná o čitelné a dobře ovladatelné auto. Zajímavé je, že Supra se sklouzne i se zapnutou stabilizací, ale stačí pustit plyn a elektronika auto srovná. Přesto je třeba říct, že jízda v zimě, kdy jsou silnice často mokré, je občas výzva. I když je podvozek Supry postavený především na stabilitu v zatáčkách, tak tlumiče celkem solidně tlumí a klidně bych Supru používal na každodenní ježdění. A třešničkou na dortu je přesné řízení s velice strmým převodem. Supra je prostě boží řidičské auto.
Že Toyota vyvíjela Supru ve spolupráci s BMW nelze přehlédnout ani uvnitř vozu. Všude kam se podíváte najdete ovladače z BMW. Mnozí si však myslí, že interiér je shodný s BMW Z4, se kterým Supra sdílí ostatní techniku, ale to je chyba. Supra totiž dostala některé ovladače ze starších BMW. Ovládání světel či páčky pod volantem jsou tak z nové Z4, ale ovládání klimatizace, tlačítka na volantu a mnoho dalšího je sice z BMW, ale nikoliv přímo ze Z4. Mně osobně však nevadí, že je interiér sestaven z mnichovských dílů. Přiznejme si totiž, že Toyota neumí tak intuitivní a kvalitní interiéry jako BMW. A i v takovém Lexusu LC 500 jsou sice krásné materiály, ale naprosto nepoužitelný multimediální systém. Naopak v Toyotě Supra je velmi schopný a použitelný systém z BMW. Opět se nejedná o nejnovější verzi systému iDrive, ale nabízí všechny podstatné funkce a Toyota si mírně a vkusně upravila prostředí systému. Škoda, že v testovém autě chybělo Apple CarPlay, ale auta z roku 2020 už by ho snad měla mít.
Stěžovat si nelze ani na vyložený nedostatek prostoru uvnitř vozu. Auto je pochopitelně pouze 2místné a útulné, ale ne stísněné. Řidič si za volantem najde ideální pozici a všechny ovládací prvky má hezky po ruce a jsou tam, kde je člověk hledá. Supra se může pochlubit i bohatou výbavou. A výhodou je, že Toyota prodává Supru pouze v plné výbavě. Každá šestiválcová Supra tak má perfektní LED světlomety, adaptivní tempomat, head-up displej, bezklíčkové odemykání a startování, JBL audiosystém, již zmíněný multimediální systém s navigací či digitální přístrojový štít. Ten mimochodem také vychází z BMW, ale má jiné grafické prostředí. A za mě je prostředí hodně povedené. Největší prostor zabírá otáčkoměr, což je ve sportovním voze správně. Jen je škoda, že digitální kokpit neumožňuje více nastavení. Zobrazené prvky jsou prakticky na pevno určené. Překvapivě použitelný je zavazadlový prostor, který má 290 litrů. Otevřít ho je ale možné pouze na dálkovém ovladači nebo z kabiny vozu. Přímo na víku kufru tlačítko na otevření nenajdete. Zajímavé pak je, že kufr není od kabiny nijak oddělen, takže do něj můžete ze sedačky v pohodě sáhnout. A když už se otočíte do kufru, tak si jistě všimnete hasicího přístroje, který je mezi sedačky a zavazadlovým prostorem.
Toyota Supra je naprosto boží řidičské auto. Jedno z nejlepších, které jsem kdy řídil. A jako bonus přidává fantastický design a perfektní interiér. Nevadí mi, že Toyota prodává hotové auto a ani spolupráce s BMW. Supru prostě chci do své garáže! A hned poté co tam bude stát, nechám na auto namontovat Akrapovič výfuk a nebudu mít k vozu jakoukoliv výhradu. Toyota Supra s šestiválcovým motorem přitom není ani zas až tak drahá sranda. Stojí 1 800 000 Kč. Plus tedy 22 500 Kč za červený lak. Čtyřválcový motor s chudší výbavou pak přijde na 1 250 000 Kč.
Foto: Jaroslav Tomášek
Technické údaje | |
Motor | |
Zdvihový objem | 2 998 ccm |
Max. výkon | 250 kW |
Max. točivý moment | 500 Nm |
Spotřeba (l na 100 km) | |
Město | – |
Mimo město | – |
Kombinace | 7.5 |
Výkony | |
Max. rychlost | 250 km/hod |
Zrychlení z 0 na 100 km/hod | 4.3 s |
Převodovka | |
automatická osmistupňová | |
Rozměry a objemy | |
Délka | 4 379 mm |
Šířka | 1 854 mm |
Výška | 1 292 mm |
Rozvor | 2 470 mm |
Objem nádrže | 52 l |
Pohotovostní hmotnost | 1 570 kg |