Test Honda e: Tenhle elektromobil vás chytne za srdce

Když Honda v roce 2017 představila koncept městského elektromobilu nesoucí název Urban EV Concept, tak si všichni mysleli, že je to jen další hrubý předobraz vzdálené budoucnosti. Jenže japonská automobilka všechny zaskočila a futuristické vozítko s retro nádechem poslala jen s pár změnami do výroby. Dámy a pánové, přivítejte Hondu e! Ten nejroztomilejší a nejhezčí elektromobil, který můžete mít. Že se originální městský elektromobil automobilce povedl také potvrdili odborníci – Honda e získala cenu „Red Dot: Nejlepší z nejlepších 2020“ za průlomový produktový design, což je nejvyšší vyznamenání v renomované mezinárodní soutěži Red Dot Awards. A co mně se osobně na vnějším designu Hondy e líbí? Vlastně všechno, ale pokud mám vypíchnout několik konkrétních věcí, tak jsou to rozhodně přední i zadní světlomety, silueta vozu a kliky, které jsou vpředu vyjížděcí a vzadu zase skryté ve dveřích, takže auto vypadá jako třídvéřové.

Honda e je nabízena ve dvou variantách – slabší provedení má výkon 136 koní a silnější s názvem Advance pak 154 koní. Točivý moment mají obě varianty shodný a to 315 Nm. Identická je pro obě verze i baterie, která má kapacitu 35,5 kWh, což podle automobilky stačí na dojezd 222 kilometrů. Je ovšem třeba dodat, že ještě existuje varianta Honda e Advance 17″, která má shodné parametry jako verze Advance, ale o palec větší kola a o 12 kilometrů menší dojezd. Nabití baterie na 80% trvá na 50 kW DC nabíječce solidních 31 minut, k čemuž nelze mít výhrady. Problém ovšem je, že maximální nabíjecí výkon střídavým proudem (AC), který vůz zvládne, je pouze 6,6 kW, takže i když zastavíte u 20 kW AC nabíječky, které jsou často u obchodních center, tak auto zvládne pojmout maximálně již zmíněných 6,6 kW, což znamená, že nabití na takové nabíječce zabere 4,1 hodiny. Nabití Hondy e z klasické domácí zásuvky pak trvá téměř 19 hodin. Zajímavostí je konektor umístěný v přední kapotě, což je nejen efektní, ale také praktické. Vůz disponuje tepelným managementem, který udržuje baterii v ideální teplotě. Tepelné čerpadlo ovšem Honda e nemá a vytápění kabiny je řešeno pomocí kapalinového okruhu a elektrického topného tělesa.

Já jsem na vyzkoušení od českého zastoupení Hondy dostal silnější provedení se 17palcovými koly v krásné limetkové barvě, které automobilka říká Charge Yellow. Moje Honda e dokáže vystřelit z nuly na stovku za 8,3 sekundy (mimochodem, slabší verze je o 0,7 sekundy pomalejší) a maximální rychlost je pak 145 km/hod (stejnou má i slabší model). Honda ani v případě elektromobilu neopustila svojí filozofii a to sice, že se auto musí dobře řídit, takže jezdit s tímhle elektrickým prckem je vážně sranda. Má totiž pohon zadních kol, ideální rozložení hmotnosti a komunikativní řízení. Zejména v nižších rychlostech je pak velmi slušné i zrychlení, jehož nástup je okamžitý. Honda e je pro mě tedy nejlépe jezdící elektromobil, který jsem měl možnost řídit. Dosud tato pozice patřila MINI Cooperu SE, ale Honda se mi líbí ještě o něco více. I proto, že umí lépe filtrovat nerovnosti a je tedy pohodlnější.

A když se vám zrovna nechce jezdit dynamicky, ale chcete jezdit co nejvíce plynule a tedy ekologicky, tak má navíc Honda v rukávu ještě funkci Single Pedal Control, což je ovládání vozu pouze pomocí plynového pedálu. To má třeba i Nissan Leaf, ale Honda e má tuto funkci velmi dobře naladěnou a když dostatečně předvídáte, tak většinu času opravdu nemusíte vůbec šlápnout na brzdu. A to ani v momentě, kdy už stojíte, jelikož Honda e v tomto režimu sama stojí na místě. Tento systém má jedinou chybku – je nutné ho aktivovat při každém „nastartování“. Co se týče reálného dojezdu, tak mnou zkoušená varianta ujede ve městě zhruba 150 až 160 kilometrů, takže je to skutečně auto do města, kde oceníte jeho malé rozměry (na délku má 3 894 mm) či poloměr otáčení pouze 4,3 metru (přední kola lze naklopit až do úhlu 50°). Pokud s Hondou e vyrazíte za hranice města, tak je třeba plánovat a omezovat se, jelikož dojezd je mimo město pochopitelně ještě menší než ve městě. Na dálnici je vhodné jet stovkou, ideálně bez topení, které lze částečně nahradit vyhříváním sedadla a volantu, a najít si na trase rychlonabíječku, kde něco dobijete, abyste dojeli. Například moje cesta z Prahy do jihočeských Vodňan a zpět (celkem 238 kilometrů) vyžadovala dvacetiminutovou nabíjecí zastávku v Písku u rychlonabíječky při cestě tam i zpět. Ještěže je tato nabíječka u McDonaldu.

Design exteriéru a jízdní vlastnosti nejsou zdaleka všechno, čím Honda e umí zaujmout. Japonské automobilce se skutečně povedl také interiér vozu – Honda ho přirovnává k moderní domácnosti a docela to sedí. Vnitřek působí vzdušně, díky imitace dřeva také útulně a sedačky jsou pohodlné jako gauč v obýváku. Ty zadní tak dokonce vypadají. Honda e je také výkladní skříň technologií, které má automobilka k dispozici. V interiéru vozu se nachází rovnou šest displejů. Ano, opravdu jich je tam tolik. Tři displeje jsou místo zpětných zrcátek, jeden displej místo klasických ručičkových ukazatelů a poslední dva patří multimediálnímu systému. Proč rovnou dva? Jeden je totiž určen pro řidiče a druhý pro spolujezdce. Displeje nahrazující boční zpětná zrcátka jsou dobře umístěné, ale stejně si na ně chvíli musíte zvyknout. Pomáhají vám v tom šikovné linie v obraze naznačující konec vozu a bezpečnou vzdálenost od dalšího. Displej nahrazující středové vnitřní zrcátko je na obvyklém místě a lze ho přepnout do režimu, kdy se z něj stane klasické zrcátko. Pro to ale není důvod. U všech kamer totiž platí, že když si na ně zvyknete, tak jsou lepší než klasická zrcátka.

Multimediální systém funguje výrazně lépe, než v dosud testovaných Hondách. Stále má sice pár japonských specifik, ale už je normálně použitelný a dokonce podporuje bezdrátové propojení s telefonem skrze Apple CarPlay i Android Auto. I když z nějakého důvodu je zrcadlení obrazovky mobilního telefonu o něco zpožděné, což je například u navigace docela nepříjemné. Obrazovky multimediálního systému umí posloužit také jen jako zobrazovací zařízení. K autu je totiž možné skrze HDMI připojit například herní konzoli a zkrátit si tak čekání při dobíjení baterie. Problém není ani s napájením herní konzole, jelikož Honda e disponuje i 230V domácí zásuvku schopnou napájet spotřebiče až do příkonu 1,5 kW. Další zajímavostí je systém autonomního řízení, díky kterému zvládne jet Honda e za ideálních podmínek sama – auto samo udržuje odstup od předchozího vozu i stopu v jízdním pruhu. Japonský elektromobil zvládne pak zcela sám zaparkovat i vyparkovat. Používá k tomu dvanáct sonarů a osm kamer a neobvyklé je, že řidič nemusí dělat po zvolení parkovacího místa absolutně nic. Auto samo nejen zatáčí, ale i přidává, brzdí a mění směr jízdy (není nutné nic dělat pro změnu z D do R a zpět). Škoda, že tomuto systému dělá občas problém najít parkovací místo. Když ho ale najde, tak už funguje parádně.

Honda přichystala také aplikaci pro chytré telefony, skrze kterou můžete zjistit stav baterie, zapnout topení či zkontrolovat, zda je vůz zamčený. Pomocí chytrého telefonu a digitálního klíče je pak možné auto i startovat. V nabídce je dále osobní asistent. Příkazem „OK Honda“ otevřete prostředí kontextových dialogů, s jejichž pomocí si budete moci například naplánovat cestu. Je ovšem třeba říct, že tyto služby patří mezi příplatkové a je nutné za ně extra platit každý rok. Některé však dostanete k novému vozu na rok zdarma, abyste si je mohli vyzkoušet.

Co se týče praktičnosti, tak i když je Honda e poměrně malé auto do města, tak na kratší vzdálenosti odveze v pohodě čtyři cestující, má dostatek odkládacích prostor, dobré rozložení ovládacích prvků a přestože je to do jisté míry futuristický vůz, tak si „éčko“ zachovalo rozumné množství fyzických tlačítek (například na ovládání hlasitosti či klimatizace). Horší je to se zavazadlovým prostorem, který má objem jen 171 litrů. A jako řidiči mi také chyběla loketní opěrka, bez které se za volantem prostě cítím divně.

Nová Honda e mě vážně bavila a opravdu se mi jí nechtělo vracet. Je to elektromobil, který vás chytne za srdce. A to nejen svým unikátním vzhledem, ale také jízdními vlastnostmi, chytrým interiérem a výbavou, kterou disponuje. V testu jsem zmínil pouze zlomek toho, čím je auto vybaveno. Chybu má tento elektromobil vlastně jedinou – malý dojezd. Pokud ovšem člověk přemýšlí o Hondě e jako o čistě městském voze, tak dojde k závěru, že je dojezd dostatečný. Ceník japonského elektromobilu je poměrně jednoduchý. Slabší provedení stojí 899 900 Kč a silnější pak 976 900 Kč. A to ať už si vyberete menší či větší kola. Kromě výkonu se verze liší také některými prvky výbavy, ale už levnější má téměř vše. Dražší provedení pak má zkrátka všechno a příplácet lze jen za online služby.