Test Toyota GR Supra 2.0: Light verze
Nová Toyota GR Supra, která vznikla ve spolupráci s BMW, dorazila na trh nejdříve s třílitrovým šestiválcem. Automobilové nadšence Supra velmi rychle rozdělila na dva tábory – první jí nenáviděl za falešné výdechy a za to, že to vůbec není Supra „jak má být“ a druhý jí miloval pro její skvostné jízdní vlastnosti. Osobně se hlásím hrdě ke druhé skupině – na okreskové dovádění s třílitrovou Suprou vzpomínám opravdu rád. Nyní přichází japonská automobilka s druhou a slabší motorizací – s dvoulitrovým čtyřválcem, který je pochopitelně opět od BMW. Na první pohled od sebe motorizace prakticky nemáte šanci poznat, jelikož jedinými prvky, kterými se nový slabší model odlišuje, jsou 18palcová kola a leštěná koncovka výfuku o průměru 90 mm (namísto 100 mm koncovky z kartáčované nerez oceli u výkonnější verze). V tomto testu se zaměřím právě na rozdílnosti mezi slabší a silnější variantou, jejíž kompletní test naleznete zde.
Rozdíl je pochopitelně pod kapotou, kde se nachází o dva válce a jeden litr objemu menší motor, který má 258 koní a 400 Nm, což znamená pokles o 82 koní a 100 Nm oproti evropské šestiválcové verzi, která má již zmíněných 340 koní a 500 Nm (americká verze má 387 koní). Tento pokles výkonu také znamená o něco horší dynamiku – zrychlení z 0 na 100 km/h se zhoršilo o 0,9 sekundy na 5,2 sekundy. Maximální rychlost je pak v obou verzích omezena na 250 km/h. Naopak se slabší Supra může pochlubit o 100 kg nižší hmotností a dále také podle automobilky lepším vyvážením hmotnosti mezi nápravami.
Dvoulitr neznamená pouze méně výkonu a horší dynamiku, ale také chudší výbavu. I když je Supra z velké části BMW, tak prodejní strategie je jasná Toyota, která nabízí pevně nadefinované výbavy. Slabší Supra tak přišla o sledování mrtvého úhlu, senzor deště, JBL audiosystém, elektricky nastavitelná sedadla, karbonové obložení, head-up displej, bezdrátovou nabíječku, zadní sportovní difuzor, adaptivní tempomat, systém zabránění nárazu do překážky s automatickým zastavením při parkování, přední a zadní parkovací senzory či o adaptivní LED světlomety.
Říkáte si, že to jsou jen blbosti, které ve sportovním voze nepotřebujete? Seznam chybějících prvků výbavy je bohužel delší a obsahuje také důležité věci jako adaptivní podvozek, aktivní sportovní diferenciál nebo lepší brzdy. Naštěstí Toyota nabízí pro dvoulitr paket Sport za 80 000 Kč, který vrací zpět to nejdůležitější jako je adaptivní podvozek, aktivní sportovní diferenciál nebo sportovní brzdy. Řeknu vám ale, že parkovaní bez senzorů je u sportovního auta, ze kterého je špatně vidět, docela oříšek a docela mě to štvalo. Moje testovaná dvoulitrová Supra je však ještě v trochu jiné výbavě. Jedná se totiž o limitovanou edici Fuji Speedway, jejíž výroba je omezena pro Evropu na pouhých 200 exemplářů. Supra Fuji Speedway se odlišuje paketem Sport ve standardu, lakováním karoserie v bílém metalickém odstínu, kontrastními 19palcovými litými koly v matně černém provedení a červenými kryty vnějších zpětných zrcátek.
Co se týče jízdních vlastností, které jsou u vozu jako je Supra vůbec to nejdůležitější, tak dvoulitrová verze je pochopitelně pomalejší, ale také poslušnější a umožňuje jet lépe čistou stopou. Což pochopitelně znamená, že dvoulitrová Supra není tak hravá a nechce sama jet bokem v každé zatáčce. Vlastně se příliš ani nemá cenu snažit o to jet se slabší Suprou bokem a mnohem větší smysl má zaměřit se na čistou stopu. Řízení, podvozek a brzdy pak alespoň v případě mojí specifikace zůstaly na špičkové úrovni. Samotný čtyřválec je velmi dobrý motor a stěžovat si nelze ani na práci osmistupňového automatu. Pouze reakce na plynový pedál jsou u dvoulitru o malinko horší. Zvuk motoru pak pochopitelně není tak hutný, ale z výfuků se line velmi podobný zvukový doprovod. I v případě čtyřválcové Supry tedy platí, že by zvuk z výfuků mohl být výraznější.
Interiér je pak naprosto identický s tím, který má šestiválcový model. V mém případě zaujmou v kabině vozu dekory palubní desky z uhlíkových vláken a nápadné červeno-černé čalounění z Alcantary, což jsou prvky vztahující se k limitované edici Fuji Speedway. I když interiér vychází převážně ze starších dílů BMW, tak je to skvělé místo k životu.
Toyota GR Supra s dvoulitrovým čtyřválcem je velmi zajímavé auto, které je krásné na pohled a příjemně se s ním jezdí. Pokud ovšem chcete zažít skutečnou Supru, která má „fun factor“ na maximu, tak si kupte tu šestiválcovou. Dvoulitr s klidem mohu doporučit tomu, kdo chce stylové a neobvyklé kupé a zas mu tak nejde o výkon či zábavu za volantem. Cenovka dvoulitrového modelu je sympatická – 1 250 000 Kč. Osobně bych připlatil v každém případě 80 000 Kč za zmňovaný Sport paket. I s ním je čtyřválec o citelných 470 000 Kč levnější než šestiválec.
Technické údaje | |
Motor | |
Zdvihový objem | 1 998 ccm |
Max. výkon | 190 kW |
Max. točivý moment | 400 Nm |
Spotřeba (l na 100 km) | |
Město | – |
Mimo město | – |
Kombinace | 7.3 |
Výkony | |
Max. rychlost | 250 km/hod |
Zrychlení z 0 na 100 km/hod | 5.2 s |
Převodovka | |
automatická osmistupňová | |
Rozměry a objemy | |
Délka | 4 379 mm |
Šířka | 1 854 mm |
Výška | 1 292 mm |
Rozvor | 2 470 mm |
Objem nádrže | 52 l |
Pohotovostní hmotnost | 1 470 kg |